My jako lidé máme nastaveny určité společenské normy. Ty často vychází z našich pradávných instinktů. To však někdy může způsobit situaci, že to, co se na první pohled zdá jako dobré, může mít pro našli společnost velmi nepěkné následky. Typickým příkladem je dnes vývoj porodnosti. Zatímco v chudých zemích třetího světa se i přes veškerou snahu o osvětu příliš nemění, v „moderní“ společnosti klesá. To znamená, že se rodí méně dětí.
Tato skutečnost by se mohla zdát příznivá, koneckonců lidé jsou značně přemnožený druh a vědci již dlouho varují, že se blížíme k hranici, kdy nás už Země nebude moci uživit. A ačkoliv kolonizace jiných planet je řešení, jedná se stále ještě o hudbu daleké budoucnosti. Proto je jasné, že méně narozených dětí je tím správným směřováním vývoje.
A to je sice pravda, avšak vzhledem k výše zmíněným společenským normám tento trend vytváří další problémy, zvláště pak v naší republice. Tím hlavním, co nás trápí, je poměr důchodců k výdělečně činným lidem. U nás totiž aktivně pracující vydělávají penzistům na důchod. A je jasné, že čím větší je tento nepoměr ve prospěch lidí v důchodu, tím horší je situace.
Stačí se jen podívat do minulosti. Zatímco v době po takzvaném „baby boomu“, který nastal po druhé světové válce, připadli čtyři pracující lidé na jednoho důchodce, dnes je tomu obráceně. Je tedy jasné, že tento systém se nedá udržet, ačkoliv jde o jinak vývojově příznivý trend. Co tedy s tím můžeme dělat?
Nejlepším řešením by samozřejmě byla kompletní transformace našeho penzijního systému, avšak to je krok, ke kterému v současné době není ani vůle, ani peníze ve státním rozpočtu. Nezbývá tedy než zpomalit růst důchodů, díky čemuž tito lidé zchudnou. Proto je v současnosti tím nejlepším řešením, aby si již mladí lidé začali spořit na penzi vlastními silami. Jen tak si zajistí v budoucnu spokojené stáří.