Z historického hlediska tomu není tak dávno, co byly ženy považovány za podřadné, a to i v očích zákona. Koneckonců, stačí se podívat, kdy získaly například právo volit. Je však pravdou, že jsme d té doby ušli skutečně velký kus cesty, co se rovnoprávnosti obou pohlaví týče. Mnozí dokonce tvrdí, že dnes mají muži i ženy skutečně stejná práva, a na první pohled to tak může i vypadat. Jaká je však skutečnost?
V první řadě je dobré se podívat na platové podmínky. Statistická data nám totiž jasně říkají, že muži z velké části pobírají za stejnou práci vyšší mzdu, a to i pokud vezmeme v úvahu faktory jako je kvalifikace, počet odpracovaných let a další. To samozřejmě v dnešní době prudkého zdražování rozhodně není ideální. Navíc je to podporováno tím, že zaměstnanci jsou odrazováni od toho, aby mezi sebou diskutovali svůj plat.
Pak je zde také společenské postavení. Například v obchodních jednáních není obvykle žena brána tak vážně jako muž. I proto jsou často obsazovány spíše do role sekretářek než vedoucích, i když výjimky samozřejmě jsou.
Ani zde to však nekončí. Pokud žena pracuje v „mužské“ profesi, jako například automechanik, mnozí zákazníci dokonce vyžadují mužského zaměstnance, neboť si nedovedou představit, že by se žena dokázala vyznat v autech.
Avšak ani v domácnostech to nekončí. Zatímco dříve bylo obvyklé, že muž pracoval, zatímco žena se starala o domácnost, dnes pracují oba. Díky tomu má rodina vyšší příjem, což rozhodně není k zahození. Problém je, že zatímco muž přijde unavený z práce a sedne si, aby si odpočinul, od ženy se očekává, že se ještě postará o domácnost – poklidí, uvaří, uklidí nádobí, postará se o děti a o víkendu se věnuje většímu úklidu a praní. Pokud muž udělá nějakou domácí práci, je na to hleděno jako na něco, co je hodno obdivu.
Je tedy jasné, že do skutečné rovnoprávnosti máme ještě poměrně daleko. Avšak rozhodně se k ní blížíme, což je dobrá zpráva. Jen je potřeba neusnout na vavřínech a pokračovat dál. Jen tak tohoto cíle dosáhneme.