Co si o mě myslí moje rodina? Mají mě rádi kolegové na pracovišti? Nepůsobí moje chování zvláštně? Proč se ten člověk na mě tak divně dívá? Tyto otázky nás pronásledují každý den, ať jsme zrovna ve společnosti druhých nebo úplně sami. Není na tom nic zvláštního, protože člověk je tvor společenský a touží být respektován. Přístup každého se různí podle povahy, nálady a spousty dalších věcí. Někteří lidé na sebe rádi poutají pozornost zatímco jiní neradi prosazují své myšlenky a názory a radši se nespokojeni podřídí jiným. Aby se nám na světě dobře žilo, je třeba respektovat přístupy druhých.
Lidé, kteří rádi poutají pozornost
V prvé řadě je potřeba říct, že projevovat svoji individualitu, názory a myšlenky rozhodně není špatně. Těmto lidem často tolik nezáleží, co si o nich druzí myslí. Nemají problémy se sebevědomím a dosahováním svých životních cílů. Na druhou stranu pro ostatní může často těžké s nimi být v jedné místnosti a diskutovat s nimi, protože někteří mívají tendenci brát svůj názor jako obecnou pravdu a snaží se ho vnutit ostatním. Sebevědomí lidé nemívají problém se prosadit, ale musí velmi dbát na to, aby svým přístupem neodradili ostatní od kontaktu s nimi. Nejde pouze o společenské a přátelské vztahy, ale také o případné obchodní záležitosti a získávání zaměstnanců či shánění zaměstnání.
Lidé, kteří se méně projevují
Ani zde není nic špatně. Méně výrazné osobnosti se dokážou vcítit lépe do druhých a pomoci jim. Dokáží se lépe vyrovnat případným neúspěchem. Také jsou schopni dosáhnout svých cílů, ale často jim to trvá déle, ale nepoztrácí při tom přátele a neznepřátelí si při rozhodování ostatní. Často se jim ale jejich názor nepodaří prosadit, protože se vyhýbají hádkám a mnohdy radši ustoupí, než aby někomu byť jen zdánlivě ublížili nebo ho nějak poškodili. Tito lidé by se rozdali pro druhé a málo myslí na osobní prospěch, což je ale do jisté míry velmi důležité.